Malá recenze na zapomínání

František a Marie spolu žijí téměř 40 let. Jsou už v důchodu, ale sil jim dosud neubylo. Když bývá hezké počasí, odjíždějí na jejich roubenou chalupu na Šumavě, kde tráví velkou část léta. Nachází se v ústraní, obklopena loukou, lesem a ovocným sadem. Je to klidné a velmi malebné místo.

Když minulou sobotu vyrazili z hlučné Prahy, aby se osvěžili v hájemství přírody, byl velmi parný den. Uháněli se svojí starou stodvacítkou po dálnici a těšili se, jak si brzy odpočinou.

Asi po půl hodině jízdy si náhle František uvědomil, že doma zapomněl nářadí a protože chtěl na chalupě opravit řadu věcí, rozhodl se pro ně vrátit.

Marie se cítila uondaná, a proto navrhla, aby ji vysadil na nejbližším odpočívadle, kde na něho počká, dokud se nevrátí. Než se rozloučili, vzala si svačinu, minerálku a knihu na čtení, aby si zkrátila dobu čekání.

Krátce nato František odjel a na nejbližším sjezdu obrátil automobil zpět směrem k Praze..

Jakmile František dorazil domů, ze všeho nejdřív si uvařil kávu, pak snědl máslové sušenky a nakonec si pustil televizi. Dávali fotbal, což ho nadchlo. Během zápasu ještě spořádal konzervu hovězího ve vlastní šťávě, půl bochníku chleba a vypil dvě piva. Potom si dal šlofíka.

K večeru se vlakem vrátila utrmácená a vyděšená Marie. Františka našla v kuchyni, kde si četl noviny.

„Bože,to jsem ráda, že tě vidím,“spráskla ruce, „nedovedeš si představit, jak jsem se o tebe strachovala.“

„A já si zase celý den říkám, kam´s odešla, že je tu takový klid….“